Každý z nás si podle názvu jistě vybaví „Popelku“, jednu z u nás nejoblíbenějších pohádek. Možná ji každý máme rádi z trochu jiného důvodu. Věřím ale, že jeden okamžik tohoto příběhu nás fascinuje všechny stejně.

Je to okamžik, kdy s napětím sledujeme, jak se otvírá oříšek a jeho obsah zásadně mění Popelčin život. Je úchvatné sledovat, jak je najednou oblečena do úplně jiných šatů, do zázraku, který našla pod slupkou oříšku. Tyto šaty jí otevírají dveře úplně nových možností. Najednou může být na místech, o kterých se jí před tím jenom zdálo. Odjíždí na bál, tančí s princem, stává se královnou.

Ten celý příběh mi připomíná, že i každý z nás máme touhu po takové velké proměně. Ve svých srdcích možná tušíme, že existuje jiná dimenze, kde má náš život naplnění, ale chybí nám ten oříšek.

Věřím, že ve své podstatě hledáme oblast Boha a Jeho lásky. Hledáme naplněný život, radost, pokoj, svobodu. Díky Ježíši, který odstranil hřích mezi člověkem a Bohem, je toto vše možné.

 Pro tolik lidí se ale Ježíš zdá být chabou odpovědí na jejich problémy. Vždyť je přeci tolik jiných cest. Obrazně řečeno, Ježíš se pro ně stává oříškem, který se jim nechce rozlousknout. Bůh ale nikoho v životě nestaví do bludiště mnoha cest, ve kterém Ho možná najdeme a možná ne. Ve svém slově říká, že Ježíš je tou jedinou cestou k Němu a ke všem dobrým věcem, které pro nás Jeho láska má.

Popelčin otec přivezl oříšky, ale to, co v jejím životě udělali, bylo zcela v jejích rukou.

Nebeský otec daroval svého syna. Je v rukou každého, zda tento dar rozbalí, nebo ho nechá ležet v  Boží dlani.